Autor: Veronika Kurzová
Nuselský bytový showroom sklářského designera a kreativního ředitele značky KLIMCHI FRANTIŠKA JUNGVIRTA je osvěžující barevnou oázou, která nám vytvořila zásoby pozitivní energie na několik dní dopředu. Jak se mu v ní bydlí? Podle jakého klíče si vybírá věci, kterými se doma obklopuje? A jak se mu žije v Nuslích?
František Jungvirt ve svém obývacím pokoji, který zároveň funguje jako showroom. Foto: LEXXUS NORTON.
Setkáváme se ve tvém nuselském bytě, který zároveň používáš jako showroom a pracovnu. Jak tě napadlo tyto tři funkce spojit do jedné?
Myšlenka jejich propojení se mi líbila dlouho předtím, než jsem ji realizoval. Ono na ní není totiž nic nového. V minulosti v takovýchto bytových ateliérech žilo a pracovalo mnoho umělců. Hlavním důvodem, proč jsem se pro tento koncept rozhodl i já, byla jeho praktičnost. Dřív jsme si s jedním kamarádem z designu pronajímali krásný prostor v Karlíně, který sloužil jako showroom naší tvorby. Nájem nebyl ale úplně levný. Všechno, co jsme tehdy vydělali, jsme dávali na jeho zaplacení. Musel jsem se také kvůli tomu uskromnit a pronajímat si menší byt, než jsem potřeboval. Přišlo mi tak po čase mnohem lepší pronajmout si větší prostor, ve kterém bude možné nejen komfortně žít, ale zároveň pracovat a prezentovat svou tvorbu klientům.
Jak se ti v takto netypickém domově žije?
Vyhovuje mi to tady. Spousta mých kamarádů říká, že by takto nedokázali fungovat. Ale tím, že dělám sklo, trávím tři až čtyři dny v týdnu na cestách. Mám totiž sedm až deset provozů, které musím objet. Pocit stereotypu mi tak nehrozí. Velkou výhodou také je, když mi zavolá klient, že se chce zastavit za půl hodiny v showroomu, nemusím už jako dřív přejíždět z jedné části Prahy do druhé a ušetřený čas využiji efektivněji.
Umělecká zákoutí najdete v celém bytě. Třeba i kuchyni, která částečně funguje jako Františkova dílna. Foto: LEXXUS NORTON.
Bylo těžké najít byt, který splňoval tvé požadavky na provoz bytového showroomu?
To teda bylo a zabralo to docela dost času. Naštěstí mi s jeho hledáním pomáhal kamarád Lukáš. Mezi mé hlavní požadavky patřilo, aby měl vysoké stropy, dřevěné parkety a celkově historický ráz. Potřeboval jsem, aby byl také co nejvíc prosvětlený a disponoval alespoň třemi místnostmi. Jednu z nich jsem chtěl využít jako reprezentativní prostor pro klienty, další jako malírnu a třetí jako oddělenou spací část, do které nebudou mít klienti přístup. Zásadní pro mě byla také blízkost centra a aby se byt pronajímal jako nezařízený.
A nakonec jsi objevil tento krásný byt v Nuslích. Jak se ti v této lokalitě žije?
Než jsem se přestěhoval sem, bydlel jsem na Praze 1 nedaleko Národního divadla. Na začátku mi tak přišly Nusle příliš daleko od centra. Teď ale tuto změnu hodnotím jen pozitivně. Za deset minut dojedu tramvají na Národní třídu a když potřebuji jet někam autem, vím, že při návratu domů nebudu mít problém s parkováním. Což je něco, co byl v centru Prahy skutečný problém. V okolí je také hodně zajímavých podniků, které si v ničem nezadají s těmi v centru. Když o tom tak přemýšlím, žije se mi tu lépe, než se mi žilo na „jedničce.“
Kromě vlastní tvorby jsou součástí showroomu Františka Jungvirta také obrazy současných umělců. Foto: LEXXUS NORTON.
Kdyby součástí tvého domova nebyl showroom, myslíš, že bys v něm měl tolik uměleckých předmětů, jako je tomu teď?
Rád se obklopuji uměním, takže myslím, že ano. Mám tady spoustu staré keramiky, uměleckých výtvorů mých spolužáků, plátna českých malířů i tradiční broušené sklo. To odkazuje k mému dědečkovi, který pracoval jako brusič skla. Myslím si totiž, že je důležité žít v tom, co člověk dělá. Být v neustálém kontaktu s kvalitními knihami, obrazy a uměním obecně. Víš, všichni designéři mluví o tom, že si máme kupovat kvalitní věci. Ne všichni tak ale žijí. Já třeba miluji tradici českého skla, a proto nemám v bytě jedinou skleničku, která by nebyla vyrobená u nás.
Rozumím. A myslím, že z tvého domova to jde opravdu cítit. Podle jakého klíče vybíráš umělecké kousky, které se rozhodneš doma umístit?
Jak říkám, je pro mě důležitý kontext. Pokud se mi nějaké dílo líbí, ale neztotožňuji se s názory a postoji jeho autora, doma si jej nevystavím. Nebavilo by mě se na něj dívat. S převážnou většinou umělců, jejichž díla mám doma, se znám osobně a mám je rád. I proto, že v nich vidím duševní hodnoty jejich tvůrců. Za sebou máš třeba obraz od malířky Lucie Jindrák Skřivánkové, se kterou nás toho spojuje mnohé. Oba pracujeme s barvami, naše díla často disponují silnou expresí a sedíme si i lidsky.
Foto: LEXXUS NORTON.
Kde trávíš doma nejvíc času?
Určitě v pracovně, která je zároveň showroomem a obývacím pokojem. Když nesedím za pracovním stolem, sedím v křesle nebo na sedačce a přemýšlím o své práci, která mě tu všude obklopuje. Mám to štěstí, že svou práci nevnímám jako práci, a proto mi nevadí, že v ní žiji nonstop.
Značka KLIMCHI, kde jsi kreativním ředitelem, má za sebou nedávnou spolupráci s tradiční českou nábytkářskou značkou TON. Viděla jsem dvě židle z jejich produkce v tvojí kuchyni. Jaký vztah k TON máš?
Značku TON mám moc rád. Máme toho totiž hodně společného. Silný vztah k tradici, řemeslu a výrazný mezinárodní přesah. Společná spolupráce KLIMCHI s TON tak dávala velký smysl. A myslím, že z konečných fotografií, které se neuvěřitelně povedly, to jde krásně vidět.
Máš za sebou také řadu spoluprací s bytovými designéry a architekty. A to nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Německu a Itálii. Jakým způsobem tyto spolupráce vznikly?
Vlastně to byl celé nápad fotografa Petera Fabo, který fotí interiéry a realizace architektů. Věděl tak, že spousta z nich hledá doplňky, kterými mohou interiér ještě dotvořit a podpořit jeho vyznění. Nejvíc jsme zatím fotili s pražským architektonickým ateliérem 0,5 Studio. Peter jim představil moje portfolio, které se jim líbilo, a tak jsme se následně domluvili na spolupráci. Už jsme takto nafotili tři nebo čtyři jejich realizace. Na Slovensku takto spolupracuji s výbornou designerkou Romi Klimekovou, se kterou jsme zařídili několik bytů mým sklem. Původně se mělo jednat pouze o dekoraci na focení, ale majitelům se moje věci natolik zalíbily, že se rozhodli si je koupit. V Německu mě sami oslovili ke spolupráci bytový designeři Danilo & Paolo, v Itálii zase Gaia Piccolo. Spoluprací s bytovými designéry a architekty se rýsuje více.
Foto: LEXXUS NORTON.
Je ti styl někoho z nich natolik blízký, že bys jej oslovil pro návrh vlastního interiéru?
Asi by to byli právě kluci z 0,5 Studio. Znám se s nimi nejlépe, viděl jsem několik jejich realizací a jejich přístup mě opravdu baví.
Jak by měl takový tvůj domov snů vypadat?
Líbí se mi hodně prosvětlené domy, které mají až puristický design, „dýchají“ a jsou obklopené krásnou přírodou. Určitě bych tam chtěl mít i jeden obrovský prosvětlený prostor, ve kterém bych mohl pracovat a vystavovat. Takové soukromé galerijní prostředí. Právě v takovém se totiž cítím nejlépe.
František Jungvirt
Sklářský výtvarník, designer a malíř skla František Jungvirt (*1996) vystudoval obor sklomalba při SOŠ v Třeboni a je absolventem ateliéru skla na pražské UMPRUM. V současnosti tvoří pod vlastní eponymní značkou frantisek jungvirt. Ve své práci nejčastěji využívá tradiční odkazy českého sklářství, kterým dodává nový výraz. S každým dílem se pak snaží posouvat technické a vizuální možnosti oboru. Vedle designu užitných předmětů se věnuje tvorbě uměleckých objektů, instalací a omezených sérií ze skla. Od roku 2020 uměleckým ředitelem sklářské značky KLIMCHI. Tvorbu Františka můžete sledovat na Instagramu nebo jeho oficiálním webu.
