Oblíbené nemovitosti 0
*Povinné údaje
*Povinné údaje
  • Osobnosti

- globální stratég, kouč a mentor - 22 let působil v nejvyšším vedení Microsoftu - přednáší o rozvoji lidského potenciálu a pozitivním leadershipu - pořádá semináře a kurzy pro dospělé i děti

Jak vznikl nápad založit kurzy Odemykání lidského potenciálu? A jak vznikl nápad věnovat se dětem?

Tradiční metody učení nás nutí udržovat to, v čem jsme dobří, ale zároveň nás nutí soustředit se na naše slabší stránky a zlepšovat slabiny. Myšlenka kurzů Odemykání lidského potenciálu věnovaných dětem vznikla ze spolupráce s Katkou Novotnou. Katka miluje práci s dětmi, kterým se věnuje od svých deseti let. Začínala hlídáním dětí známých a příbuzných, přerostlo to ve stálou brigádu, až skončila u jedné rodiny se třemi dětmi v předškolním věku, kterým se věnovala intenzivně 6 let. Líbilo se jí přistupovat ke každému dítěti jinak a nechat ho rozvíjet svou vlastní cestou. Postupem času se začala vzdělávat v oboru pedagogiky a osobního rozvoje, a v tu dobu jsme se také potkali. Katka mi pomáhala organizovat kurzy pro dospělé a od toho byl už jen krůček k přípravě speciálně upravených kurzů pro děti. Začala překlápět mé školení a informace pro dospělé do dětského světa. Takto vznikl první kurz pro děti zhruba na druhém stupni základní školy, respektive od 8 do 14 let v doprovodu jejich rodičů. Následoval kurz pro středoškoláky a nyní máme nově kurz pouze pro rodiče. Také pracujeme na dalších projektech – například online kurzech.

Co se na kurzech s dětmi probírá? Jak celý proces funguje?

Pracujeme hodně interaktivně. Ta přirovnání, která používám při přednáškách pro dospělé jsme transformovali tak, aby tomu děti rozuměly. Pracujeme s příběhem o králíčkovi, pohádkou o Popelce, o panence nebo například o opičce, která dospělé i děti vytrhává z „flow“ a ruší jejich soustředění. Děláme s dětmi různá vizuální cvičení, sestavujeme hádanky a sledujeme, které dítě, jak přemýšlí. Každé dítě je jedinečné, a přemýšlí jinak. Dost často uhodnou odpověď, ale dojnou k ní odlišnou cestou. Chceme, aby si děti uvědomily, že jejich hlava a představivost je propojená s tělem. Používáme k tomu různá interaktivní a vizuální cvičení. Toto probíhá většinou celé dopoledne a cvičením jsou přítomni i rodiče dětí. Odpoledne děti dostávají výsledky talentových psychometrických testů, které předtím zpracovaly. My pak s dětmi po malých skupinkách probíráme jejich výsledky, kde jsou vždy vyhodnoceny tři hlavní oblasti talentu dítěte. Celé odpoledne pak již pracujeme jen s výsledky dětí. Nejprve rozdělíme děti a rodiče zvlášť, abychom měli možnost probrat výsledky s dětmi ještě před tím, než by je rodiče nějak mohli ovlivnit. Katka si sedne s malou skupinkou dětí a rozebírá s nimi, co jim vyšlo, zda své talenty používají a jak by je případně použít mohly. Já mezitím rozebírám výsledky testů s rodiči. Pak si sedneme s každým dítětem a rodičem jednotlivě a rozebíráme, jak jejich talenty používat ve škole nebo v budoucím životě. Na konci semináře pak učíme děti pracovat společně a zadáváme jim týmové úkoly, při jejichž plnění využívají své top talenty.

Pamatujete si děti, které Vaším kurzem prošly?

Ano, pamatuji si jich hodně. Většinou mi utkví v paměti děti, které jsou v rámci dané skupinky výraznější a zajímavě se projevují. Každé dítě je svým způsobem jedinečné.

Co považujete za Váš největší úspěch?

To je docela zajímavá otázka. Není to jen jeden konkrétní úspěch, ale metoda, se kterou jsem přišel. Jedná se o pozitivní leadership, tzn. hledání toho, co je na lidech dobré, hledání jejich talentu a vyhledávání synergie, tak aby se dostávali do stavu „flow“, to znamená do stavu, kdy jsou lidé nejenom úspěšní, ale i šťastní při dělání něčeho těžkého a přičemž maximálně využívají svůj talent. Je to něco unikátního. Tato metoda je z většiny postavená na známých modelech, ale já se na rozdíl od většiny ostatních koučů učil vlastním prožitkem. A to i když jsem byl de facto na vrcholu světové ekonomiky, a také prožil těžkou depresi v letech 2011 a 2012, která mě málem stála život. O tom, jak funguje mozek a jak člověk přemýšlí, jsem se naučil hodně i když jsem byl nahoře, ale také, když jsem trávil dva měsíce v psychiatrické léčebně a těšil jsem se, až umřu. Takže spíš vnímám jako úspěch mou metodu, než konkrétní důsledky jejího používání. To, že jsem byl čtyřikrát za sebou v Microsoftu zvolen nejlepším manažerem na světě je právě jeden z důsledků jejího používání. I když teď dělám něco jiného, jedná se o stejnou situaci. Miluji to, co dělám. Miluji svou práci s dospělými i s dětmi. S Katkou Novotnou pracujeme na unikátním způsobu odhalování osobních talentů. Naše spolupráce je postavená na našich životních příbězích, které jsou úplně odlišné. Je mezi námi i vysoký věkový rozdíl, ale dohromady fungujeme skvěle.

Jaké předpoklady (např. charakterové) by urychlila. Co by měl splňovat správný leader?

Za prvé by měl leader rozumět dobře sám sobě. Člověk může dobře rozumět sám sobě pouze tehdy, když je skutečně sám sebou, je autentický a nic nepředstírá. Jedině, pokud rozumíte sám sobě, můžete rozumět ostatním lidem. Teď to trochu zvulgarizuji, ale v podstatě je potřeba, aby nejdříve „zblbnul“ nějakou vizí sám sebe a věřil v ni. Pak musí „zblbnout“ ostatní. Lidé pak začnou té vizi věřit také, a to tehdy, když leader využívá to nejlepší, co v lidech je, to znamená jejich talenty. Leader musí sestavit lidi kolem sebe tak, že se vytvoří synergie v rámci týmu nebo mezi týmy. Synergie vzniká tak, že slabé stránky některého z jedinců jsou pokryté silnými stránkami někoho dalšího a obráceně. Tak, jak se sestavují silné pětky hokejistů, jedenáctky ve fotbale, úplně stejně i vítězné týmy v byznysu. Druhou věcí je, že leader musí umět lidi kolem sebe inspirovat. Inspirace, z latinského „In spirare“, je celá o vizi. Inspirace je obraz světa, který v tu chvíli neexistuje, ale vy, jako nositel vize mu věříte. Když tomuto obrazu začnou věřit i lidi kolem vás, začnou se dít neuvěřitelné věci. Já velice často hovořím o tzv. „týmovém flow“. Týmové flow je o sestavení lidí synergicky dohromady. Když lidé věří tomu, v co věří leader, tak se pohnou dopředu a dosahují mnohem lepších výsledků. To platí pro jakýkoliv obor.

Věnoval jste se nejen špičkovým leaderům, ale také olympijským sportovcům či umělcům. Vidíte velké rozdíly mezi těmito lidmi? Je klíč k úspěchu v těchto oborech rozdílný?

Není v tom rozdíl. Stejně jako byznys má své „Olympijské hry“, zpěváci mají své Zlaté Slavíky nebo ceny MTV, herci Oscary… Je tu však důležitý spojovací článek. Jednou se Vám to může stát náhodně. Ale opakovaně jsou na vrcholu pouze lidé, kteří výborně znají sami sebe. Rozumí svým silným i slabým stránkám. Chápou své emoce. Vědí, co je dostane do „flow“ a vědí, jak se tam udržet. Bohužel nás tradiční pojetí školy a práce učí poznávat to, co je okolo nás a ne to, co je uvnitř nás – naše talenty a naše emoce.

S kým se Vám nejlépe spolupracovalo?

Skvěle se mi dlouhodobě spolupracuje s Davidem Svobodou. Jsme stejná „krevní skupina“ a skvěle si rozumíme a máme podobné talenty. David má skvělý tah na branku. Kdybych měl jmenovat další osobnosti, tak je to například slovenská moderátorka Adéla Banášová, nebo třeba Michal Jurka, statutární ředitel spol. Skanska. Všichni tito lidé jsou srdcaři. To, co dělají, dělají srdcem a je to na jejich práci poznat.

Co považujete za nejdůležitější lidskou vlastnost?

Kdybych měl vybrat jenom jednu, tak je to autentičnost. Je třeba, aby byl člověk vždy sám sebou. Od toho se odvíjí vše důležité.

Jaké je Vaše hlavní životní motto?

Asi to, co říkám vždycky. Racionální lidi mají většinou pravdu, ale jen blázni mění svět. Je to pravda, já na to mám papíry od pana doktora Cyrila Höschla, protože jsem v blázinci skutečně byl (smích). Je to tak, protože svět posouvá dopředu otázka „nejde to náhodou dělat jinak“, a tu si racionálně smýšlející lidé pokládají bohužel jen málokdy. Vraťme se teď trochu do minulosti. Za komunismu tu žádní kouči, ani mentorové neexistovali. Po revoluci se objevil sem tam někdo, ale až v posledních letech eviduji v osobnostním koučingu boom. Spousta lidí si na koučingu založila byznys.

Přiblížila se podle Vás Česká republika v tomto ohledu za poslední léta více západní Evropě nebo USA?

Moc jsme se západu nepřiblížili. Domnívám se, že když chtějí lidi koučovat, měli by před tím něco prožít a dokázat. V Čechách ale koučuje každý, kdo se za kouče jen tak prohlásí. Já se pořád učím od těch nejlepších. Mou supervizorkou je Carol Kauffman, ředitelka Insitute of Coaching na Harwardu. Chci, aby mi pořád někdo radil a dále mě inspiroval. Také na rozdíl od většiny českých “koučů“ pracuji na základě osobní zkušenosti – ať už to byla ta moje deprese a pobyt v blázinci, nebo mé nejúspěšnější období v Microsoftu.

Jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka na léta v Microsoftu?

Vzpomínám si na těžké chvíle, tuším v roce 1998. Byla polovina roku a my jsme byli asi 4 miliony za plánem. Já jsem tehdy dělal poměrně nově generálního ředitele. Měli jsme setkání se všemi lidmi a já jsem jim říkal, jsou skvělí, ale že jestli se teď nechytneme, mohlo by se stát, že ředitele bude brzy dělat někdo jiný. Načež vystoupil Petr Říha, tehdejší marketingový ředitel a prohlásil: „Jacku, takhle to nebude.“ On mi tehdy říkal Jacku, a pokračoval: „Všichni zaléháme na žíněnky*.“ Za dva měsíce se vše otočilo, náš následný úspěch mi pak umožnil za 2 roky šéfovat celému regionu. Napadá mě ještě jedna chvíle, na kterou rád vzpomínám. Pracoval jsem tehdy jako výkonný ředitel a neměl jsem kontrakt na trvalo. V té době Microsoft vypsal výběrové řízení na generálního ředitele. Pamatuji si, že jsem měl jedno pondělí dělat v Paříži finální pohovory na toto místo a v sobotu před tím jsem letěl do Říma na večeři se zástupci české pobočky a dalších třech evropských poboček, protože jsme tehdy měli dostat nějaké firemní ocenění. Když jsem vešel do místnosti, nejdřív se zvedli Češi a začali mi tleskat, pak i ostatní lidi, a dvě minuty mi všichni tleskali ve stoje, bez toho, aby kdokoliv něco řekl. Evropské vedení v Paříži se následně rozhodlo, že ani další pohovory dělat nebudu. Měl jsem tehdy takovou podporu lidí, že nebylo nic dalšího třeba. Vybrali si mě lidé.

Obdržel jste od Microsoftu prestižní vyznamenání „Presidential Award for Excellence“. Jakou má pro Vás hodnotu s odstupem času?

To bylo zvláštní. Toto ocenění se dávalo až po 12 měsících, co člověk pracoval v Microsoftu. Mě ho dali už po deseti měsících a museli kvůli mně změnit pravidla. Předával mi ji Steven Ballmer v Seville, přímo v aréně, kde probíhají býčí zápasy. Tu cenu jsem nečekal a byl jsem první, kdo ji ze zemí střední a východní Evropy vůbec dostal. Tehdy Microsoft vyhodnocoval 7 nejlepších marketingových nápadů a tři z nich byly z Prahy. Tato cena mou kariéru odstartovala a rozhodně odstartovala a rozhodně i urychlila. Dodnes ji mám na poličce, vedle sošky Buddhy a propouštěcí zprávy z blázince. (smích)

Mluvíte o svém zdraví velmi otevřeně. Svěřil jste se veřejnosti se svým životním příběhem včetně vyhoření a zdravotních problémů. Netajíte se, že jste prošel pobytem na psychiatrii. Proč jste se takto rozhodl?

Všichni mi říkali, ať to nedělám. Jediný člověk, který řekl, že to mám udělat, a že tím pomůžu české psychiatrii víc, než všichni psychiatři dohromady, byl můj lékař, Cyril Höschl. Já jsem si za mé zdravotní problémy vlastně mohl sám. Neodpočíval jsem mentálně, a tím to všechno vzniklo. Takže jsem se rozhodl svým příkladem varovat všechny, komu by moje osobní zkušenost mohla pomoci. Vlastně se ze mě stal ambasador pro destigmatizaci duševních onemocnění. Napsal jste knihu Pozitivní Leader, kde popisujete 4 kroky k tomu, jak se stát šťastnějším a inspirativnějším leadrem. Vyšla v několik jazycích, nově se distribuuje i v Číně, ve Vietmanu nebo v Rusku.

Jak složité bylo pro Vás psaní?

Já jsem se spojil s někým, kdo umí psát, respektive editovat mnohem lépe než já. 90 % textu jsem namluvil, nechal automaticky přepsat a následně zeditovat Melinu Costi, která je za mě jednou z nejchytřejších žen, se kterými jsem spolupracoval. Napsala několik dalších byznys publikací a myslím, že jsme společně vytvořili dvojici, která funguje. Aktuálně se bavíme o napsání další knihy. Váš kalendář je velmi nabitý, i přesto jsem se o Vás dočetla, že si každý den najdete čas na desetikilometrový běh.

Děláte i jiné sporty?

Ano, běhal jsem už za dob v Microsoftu a běhám i teď. Pak ještě dělám cvičení tabata. Cvičím venku 5 sérií. Je to založené na střídání intenzivní zátěže a odpočinku. Pak také cvičím s činkami. Sportem strávím většinou 2 hodiny denně.

Jaká je Vaše motivace? Máte ještě nějaký sen, kterého jste nedosáhl?

Mě baví cesta. Myslím si, že změním svět. Mým snem je, aby lidi pochopili, že můžou v životě dělat jen to, co je baví, a co má pro ně smysl. ☐


*Pozn. redakce: „Zaléhat na žíněnky“ je mafiánský výraz pro boj.

Články a aktuality