Oblíbené nemovitosti 0
*Povinné údaje
*Povinné údaje
  • Osobnosti

Nadaci Dobrý Anděl založili podnikatelé Petr Sýkora a Jan Černý v roce 2011 po úspěšném prodeji své společnosti. Díky tomu mohli do začátků nadaci věnovat část svých finančních prostředků.

Posláním nadace Dobrý Anděl je nabídnout pomocnou ruku každé rodině, kterou zasáhlo onkologické onemocnění nebo kde dítě trpí jinou, vážnou nemocí, a která se dostala vlivem nemoci do těžké finanční situace.

 

Co Vás vedlo k založení nadace Dobrý Anděl?

S myšlenkou Dobrého anděla jsme se setkali poprvé v roce 2010. Andrej Kiska, jeden ze zakladatelů Dobrého Anjela na Slovensku přijel do Prahy sdílet s českými podnikateli svůj životní příběh. My (tedy Petr Sýkora s Honzou Černým) jsme v té době přemýšleli o novém podnikání. Podnikali jsme totiž skoro celý život – od osmnácti let. Firmu PAPIRIUS (nyní OFFICE DEPOT) jsme již dávno předali, a tak jsme se rozhlíželi, co dále.

Myšlenka Dobrého anděla nás okamžitě zaujala. Vyzkoušeli jsme jí v malém – asi půl roku na cca šesti rodinách, kterým jsme začali pomáhat. Pochopili jsme, že onkologické onemocnění v rodině přináší skutečně i velké finanční výdaje, a že Dobrý anděl v České republice by mohl být velice užitečný. Po důkladném zvážení jsme ho v listopadu 2011 spustili.

 

Jak začala Vaše spolupráce s Andrejem Kiskou, aktuálním prezidentem Slovenské republiky?

Malý slovenský tým v Dobrém andělovi nám pomohl se vším – měli jsme know-how, prvních několik let také software. Andrej byl jedním se zakladatelů. Na počátku jsme byli ve spojení téměř denně, Andrej byl mnohokrát u nás. Spolupráce byla perfektní. A zadarmo.


Jak v nadaci funguje rozdělování vybraných prostředků?

Dobří andělé obvykle pomáhají pravidelně, měsíčně a to takovou částkou, jakou si sami zvolí. Po celý měsíc se peníze kumulují na jednom bankovním účtu. Vždy první pracovní den dalšího měsíce rozdělíme celkovou částku (nyní cca 18 mil CZK) mezi všechny rodiny, kterým pomáháme. Rodiny se přihlašují prostřednictvím přihlášky, kterou ve finále schvaluje jejich onkolog, pediatr případně sociální pracovník, který rodinu dobře zná.


I když jste úspěšný podnikatel, rozhodl jste se nedávno dál studovat – konkrétně filozofii. Proč?

I když si to možná nepřipouštíme, život je umění. Tak jako je umění hrát na housle, řídit dopravní letadlo nebo hrát golf. Filozofové už řadu otázek i životních situací promysleli před námi. Znalost filozofie Vám dá nadhled na život jako takový, na běžné i zdánlivě mimořádné situace. Začnete vnímat, co je důležité a co je podstatné, případně co je trvalé a co pomíjivé.


Na jakou situaci z Vašich začátků v podnikání nejraději vzpomínáte?

Veselých situací je moc. Docela rád vzpomínám na rozvážení zboží autem zákazníkům. Měl jsem nový řidičák, bavil mne kontakt s lidmi i nošení krabic papíru do kanceláří. Vzpomínám si, že v době, kdy jsem si dělal řidičák (na Škodě 120), jeli jsme s mým učitelem autoškoly dodávat nějaký papír. Anebo náš první fax. Tedy přesně řečeno, na nový fax jsme neměli peníze. Ale zároveň jsme potřebovali dát zákazníkům k dispozici číslo faxu, aby mohli faxovat objednávky. Zjistili jsme, že na hlavní poště nabízí službu, která umožňuje fax přijmout, a pak si zprávu vyzvednout. A tak jsem každý den – třeba po cestě ze školy chodil na hlavní poštu – celý zvědavý, jestli tam bude nějaká objednávka. Někdy tam nebyla žádná, někdy jedna, někdy třeba pět.

 

Kdybyste měl stroj času, udělal byste něco ve svém životě jinak?

Naučil bych se jako malý hrát pořádně na hudební nástroj.


Stal se z Vás vegetarián. Co Vás k tomu vedlo?

Je to mé osobní rozhodnutí, které nikomu nevnucuji. Jsem také vegetarián jen asi deset let, mám pocit, že svou porci steaků jsem již snědl. A naši synové maso jedí. Přesto jsem se před časem rozhodl, že nechci vytvářet poptávku po výrobcích z masa – čistě s ohledem na utrpení hospodářských zvířat.


Rád jezdíte na kole, léta cvičíte jógu. Jaké další sporty Vás baví?

Mám rád venkovní sporty. Podle prostředí, ve kterém jsme, je dělám více nebo méně. Na Novém Zélandu jezdím na kajaku, protože to máme u nosu. V Praze spíše chodím – běhám – jezdím na kole a plavu. A na horách – nu obvyklé věci, které se dají dělat v létě – v zimě na horách…  


Zúčastnil jste se mimo jiné extrémního závodu Wenger Patagonia Expedition Race. Co Vás láká na divočině a náročných tratích?

Tady mne specificky lákalo jet na kajaku Beagle Chanel závodit v pralesech a horách Darwin Range v Ohňové zemi. Vidět místa, která (skoro) nikdo neviděl – protože každý tým si ve velkém prostoru volí zcela vlastní trasu.   


Jak dlouhá byla příprava na závod a jak složité bylo stmelit tým, se kterým jste nakonec dokončil závod na čtvrtém místě?

Celoživotní. Musel bych nahlédnout do záznamů, ale mám pocit, že náš čas byl něco přes 136 hodin. To je tuším asi 5 dnů a kousek. Myslím, že z těch 136 hodin jsme spali asi 12. To znamená, že za 5 dní člověk nasportuje více než většina z nás za celý rok. A ještě v extrémních podmínkách – tenhle závod býval označován za nejtěžší závod světa – mimo jiné proto, že podstatnou část v divočině člověk jde – běží či leze přímo korytem řek, protože řeky jsou nejlepší navigační body v jinak těžko prostupné divočině. Problémem (kromě vyčerpání) je také celkové podchlazení organizmu. Proto obvykle polovina nebo větší část týmů nedokončí… Novozélanďané u nás v týmu byli zkušení a odolní. Pamatuji se, když jsme jednou přeplavali na druhou stranu ledovcovou řeku, náš navigátor Greig už byl na druhé straně, a celý se třásl zimou. Říkám mu – Nechceš se převléknout? A on na to: „I am comfortably cold.“ Práce v týmu je složitá, mimo jiné i proto, že s ohledem na únavu nebo vítr není vždy snadné slyšet, co ostatní říkají. A hlavně je to závod – to znamená, že je potřeba neustále postupovat vpřed.


Vaším druhým domovem je aktuálně Nový Zéland. Proč jste si ho vybrali pro život?

Myšlenka na Nový Zéland přišla ještě před Dobrým andělem. Chtěli jsme umožnit klukům poznat úplně jinou kulturu, naučit se perfektně anglicky. Získáváme tam také inspiraci a nápady, které přenášíme pro život doma. Slovem doma chci říci, že doma jsme tady – v České republice.


Čeho si v životě nejvíc vážíte a proč?

Předpona „nej“ je trochu zapeklitá. Rozhodně si vážím – a vždy vážil – lidí kolem sebe. Mám dlouhodobě to štěstí pracovat, žít, ale i závodit s nesobeckými a mimořádně talentovanými lidmi.   


Čím se aktuálně zabýváte a jaké máte plány do budoucna?

Ráno jsem šel pěšky do kanceláře Dobrého anděla, za pár minut tu máme návštěvu. Během dne ještě kus práce, pak chvíle na studium. Protože je krásně, tak si půjdu v podvečer zaběhat. Tedy – abych řekl pravdu – šel bych, i kdyby trakaře padaly… Kluci mají dnes nějaké kroužky, tak máme „delší odpoledne“. A večer (což není často) pracovní večeře. Typický, obyčejný den.

Co se týká Dobrého anděla, přáli bychom si, aby nám tady všem sloužil ještě nějakou dobu. Mnoho lidí mu pomohlo a dalo důvěru. Dobří andělé pomáhají více než 3500 rodinám. Žádné další plány nemám. Nemám potřebu opravit svět. Stačí si udržet pořádek sám v sobě a před vlastním prahem. I s tím je co dělat.           

 

 

Petr Sýkora vystudoval mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické, poté získal titul MBA na Thunderbird School of Global Management v Arizoně. Ještě v době studia v roce 1993 založil s Janem Černým společnost Papirius, která se postupně stala největším dodavatelem kancelářských potřeb ve střední a východní Evropě. V roce 2006 ji prodali americké firmě Office Depot, pro kterou pak ještě několik let pracovali.

O pět let později společně se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou založili nadaci Dobrý Anděl, podporující rodiny s dětmi, které se vlivem vážné nemoci, dítěte nebo rodiče, dostaly do těžké situace. Současně Petr Sýkora a Jan Černý věnovali společně 25 milionů korun na provoz nadace. Díky tomu příspěvky dárců odevzdává Dobrý Anděl do posledního haléře rodinám nemocných. Kolik dárců se k projektu přidalo a kolika rodinám v jaké výši míří příspěvky je možné sledovat na stránkách nadace.

Další články