Autor: Veronika Kurzová
Původně liberecká malířka Petra Oertlová zakotvila spolu se svým psem Stuartem před pár lety v pražských Nuslích v krásném bytě s výhledem na Gröbovu vilu, který je jí zároveň domovem, ateliérem i showroomem pro klienty. Právě v něm jsme si s Petrou povídali o příběhu jejího domova.
Mladá malířka Petra Oertlová se svým psem Stuartem v obývacím pokoji.
Popravdě řečeno, když jsem hledala byt, lokalita pro mě nebyla důležitá. Hlavní pro mě bylo, aby byt, do kterého se nastěhuji, splňoval mé potřeby. To v mém případě znamenalo mít možnost oddělené pracovní a soukromé zóny. A tady, když si zavřu dveře směřující k ložnici a koupelně, nikdo z klientů, se kterými mám schůzku neví, že je u mě doma a vše působí profesionálně. No a když jsem při prohlídce viděla ta galerijní světla na stěnách v každé místnosti, pochopila jsem, že to tady bude pro prezentaci mých obrazů ideální. Z libereckého bytu, který měl kolem padesáti metrů jsme se tak se Stuartem přestěhovali do bytu, který jich má sto šedesát.
To ano, ale já si jej tak trochu přimalovala. Dva měsíce předtím, než jsem jej objevila, jsem začala malovat obraz s myšlenkou, že končím s budováním vzdušných zámků a chci svůj reálný zámek. No a zanedlouho jsem v něm bydlela.
Velkorysý jídelní stůl z přírodního kamene si nechala Petra přivézt až z Turecka.
Určitě. Na snídaně je tady skvělý podnik Typika a za rohem je kavárna Zrno zrnko. Když si nechám otevřeno na terasu, cítím vůni koblih, které tam každý večer pečou. Ideální záležitost před spaním. Nejsem původně z Prahy, ale co jsem slyšela od starousedlíků, šly Nusle hodně dopředu. Otevírají se tu zajímavé podniky a jakmile bude v provozu metro na náměstí Bratří Synků, tak se to tu věřím ještě více zvedne. Skvělá je také blízkost Grébovky a Vyšehradu, kde si to při procházkách užívá i můj pes Stuart.
Byt byl po kompletní rekonstrukci a zařízený vestavěným nábytkem. Veškerý ostatní nábytek jsem si do bytu pořídila sama. Interiérový design a homestaging mě vždy bavil, takže jsem si to užívala. Velký jídelní stůl z jednoho kusu kamene jsem si nechala dovést až z Turecka.
Ty zachované původní prvky. Ať už repasovaná špaletová okna nebo dvoukřídlé prosklené dveře, díky kterým jde vidět z jídelny přes hlavní obytný prostor až do ateliéru.
Tři hlavní místnosti Petřina bytu pohledově propojují původní prosklené dvoukřídlé dveře.
Je to přesně v jeho středu, ve vstupní hale, kde s oblibou sedím na křesílku nebo tvořím obrazy. Druhým místem, kde jsem nejčastěji, je barový pultík v kuchyni, ze kterého můžu pozorovat dění ve vnitrobloku. Líbí se mi také výhled z pokojů do zeleně, přes kterou prosvítají železniční koleje vedoucí k vršovickému nádraží. Vytváří ve mně dojem, jako bych žila někde v New Yorku. Já tu mám ale navíc i výhled na Gröbeho vilu.
Všeobecně miluji změny. Tím, že často měním obrazy, je tato má potřeba uspokojena. Obraz je silný prvek, který by se obecně neměl podceňovat. Dokáže výrazně ovlivnit náladu jakéhokoliv prostoru a dát mu duši. V případě mého domova je to také jediný způsob, jak proměňovat vyznění inteiréru. Jednotlivé kusy nábytku, které tu mám, jsou velké a těžké, takže s těmi manipulovat nemůžu. Přikupuji tak aspoň doplňky. Miluji svíčky a aromaterapii. Začala jsem také více zvelebovat sto metrovou terasu, která k bytu patří, aby grilovací party s přáteli měly ještě lepší atmosféru.
Hodně času tráví Petra v kuchyni i ve vstupní hale, kde s oblibou tvoří své krásné obrazy.Doufám, že všechno půjde tak, jak má a já v tomto bytě budu moci zůstat i nadále. Podobný multifunkční prostor bych hledala jen stěží.
