Autor: Veronika Kurzová
Pokud máte rádi sladké, určitě jste už slyšeli o podniku Věnečky Janeček ve Pštrossově ulici na Novém Městě. Ten je výjimečný nejen tím, co nabízí, ale také tím, že si jeho interiér snadno spletete s luxusními butiky v Pařížské ulici. Za jeho jedinečným konceptem stojí sympatický mladý cukrář ROMAN JANEČEK, se kterým jsme si povídali v jeho útulném domově na pražském Smíchově.
Jak dlouho je tento byt vaším domovem?
V tomto konkrétním bytu žiji více než pět let. V době, kdy jsem jej teprve hledal, jsem měl vybráno několik bytů, které se mi podle inzerátu líbily. Tento mezi nimi nebyl, ale kamarádka, která mi pomáhala s obvoláváním realitních kanceláří, mi v něm domluvila prohlídku. Vůbec se mi na ni nechtělo, ale šel jsem. Byl to první byt, který jsem viděl a při jeho prohlídce i láska na první pohled. Zaujal mě navíc krásný zelený a čistý vnitroblok, který obyvatelé domu mohou využívat. V této lokalitě jsem ale doma už mnohem déle, přes deset let. Prvním domovem se mi tu stala prostorově štědrá garsonka, do které jsem se přestěhoval poté, co jsem žil nějakou dobu v zahraničí.
Co na této lokalitě oceňujete nejvíce?
Rozhodně občanskou vybavenost. Je tu totiž mnoho míst, kde se může proběhnout můj pes, třeba v Kinského zahradách. Velkou výhodu vidím i v tom, že to mám odtud kousek do svého obchodu ve Pštrossově. Z bytu je to totiž jen pár kroků na Plzeňskou, kde pořád jezdí nějaká tramvaj, kterou se tam za pár minut dostanu. Hned za domem se nachází další park a za pár minut jsem v garden baru, který je součástí komplexu Gabriel loci. Často, když jdu unavený z práce domů, stavím se tam na jeden nebo dva koktejly. Jsou tam vždy velmi příjemní lidé a užije si to tam i pes. Pro něj je tato lokalita také skvělá.
Byt jste si zařizoval sám nebo jste si jej už v této podobě pronajal?
Když jsem se sem stěhoval, tak jediným nábytkem tu byla kuchyňská linka. Všechno ostatní jsem si musel zařídit já. Mám rád značku Kartell, kterou proto najdete téměř v každé místnosti. Transparentní židle Louis Ghost v předsíni a ložnici, vázu Shanghai a hodiny Air du Temps v obývacím pokoji. Většina návštěv, která sem přijde, mi říká, že to tu mám sterilní jako na hotelu. Já si to ale nemyslím. Všechny věci, které tady mám, tu jsou proto, že k nim mám vztah. Většina z nich je vzpomínkou na cesty nebo darem od přátel a tak se mi k nim váže hezká vzpomínka. Například lampu Dalú od Artemide, kterou mám v ložnici, jsem dostal od kolegů při odchodu z bývalé práce. Polštáře značky Fornasetti mi přivezla kamarádka dovolení a hodiny od Kartell byly narozeninovým překvapením. Velmi rád mám také obraz čtoucí dívky v kuchyni. Pokaždé, když přijde na návštěvu moje babička, pozdraví mě a pak dívku na obraze. (smích) Samostatnou kapitolou jsou vázy od mého kamaráda Františka Jungvirta nebo váza od značky Rückl, kterou navrhl Rony Plesl. Rád se obklopuji tím, co mi dělá radost.
Kde doma nejraději trávíte čas, když nemusíte vůbec nic dělat?
Jednoznačně na sedačce v obývacím pokoji, která je oblíbeným místem také mého psa. Jen tak na ní sedím a koukám na obraz, respektive fotografii, mého oblíbeného a dnes již neexistujícího Transgasu na Vinohradské ulici. Mám ji místo televize, kterou vnímám jako narušitele domácího prostředí. Transgas mi připomíná báječné doby, kdy jsme se s kamarády scházeli na betonovém zábradlí této brutalistní stavby a probírali všechny důležité věci, které se v našich životech odehrávaly. Asi proto mě pohled na tuto fotografii pokaždé uklidní.
Plánujete už v tomto bytě zůstat nebo byste se do budoucna rád přestěhoval?
Určitě tu neplánuji zůstat napořád. Potřebuji k životu mnohem více prostoru než jen obývací pokoj a jednu ložnici. Chybí mi tu tak dva nebo tři pokoje. Velmi často mívám totiž návštěvy, které u mě přespávají, a tak bych jeden pokoj využil jako pokoj pro hosty. Potřeboval bych také samostatnou pracovnu, kterou teď supluje pracovní místo v ložnici, což není ideální. Rád bych také bydlel ve vyšším patře než nyní a měl tak výhled na pražské střechy.
Foto: LEXXUS NORTON.
