Autor: Veronika Kurzová
Vypravte se s námi na návštěvu vinohradského domova freelance produkční a filmové i reklamní kostymérky Kristýny Škamralové, který je skrz na skrz prodchnutý jejím kreativním duchem a láskou k umění i interiérovému designu.
Do Prahy jsem přišla z jedné vesnice nedaleko Zlína, odkud pocházím. Stejně jako mnoho dalších mladých lidí i mě sem přivedla práce. Studium marketingové komunikace mě pak ale na nějaký čas přivedlo zase zpět do Zlína. Toto kolečko jsem si párkrát zopakovala, a nakonec jsem zůstala v Praze.
Ta druhá varianta. Bydlela jsem na Praze 1 poblíž Malé Strany, pak přímo na Malé Straně, a na Vinohradech. Před pár měsíci jsem se na Vinohrady vrátila a žije se mi tu krásně. I když Malá Strana asi už navždy zůstane mou srdcovou záležitostí. A to díky blízkosti Pražského hradu a Kampy, kam jsem často vyrážela na procházky.
Na Vinohradech jsem bydlela před několika lety a toužila jsem se vrátit zpět. Bydlí tu totiž řada mých přátel. Občas se sejdeme na snídani, vyrazíme na procházku nebo si dáme kávu u někoho doma. Jen tak, spontánně, bez velkého plánování. Obecně bych řekla, že Vinohrady jsou pro mladé lidi ideální lokalitou. Za mě je na nich skvělé to, že umí být rušné i klidné. Podle toho, co zrovna potřebujete. Takže ať už toužíte po společnosti nebo máte spíše introvertní náladu, Vinohrady vám vyjdou pokaždé vstříc. Jejich výhodou je také blízkost centra a to, že ať už se z nich potřebuji přepravit kamkoliv, dostanu se tam rychle. No a v neposlední řadě je tady spousta skvělých podniků.
V ložnici, která je pojatá jako celý byt v neutrálních tónech, vyniká výrazně červený obraz od malíře Davida Čápa. Najdete tu také oblíbený Kristýnin kousek, vintage zrcadlo Lipstick Mirror z roku 1970. Foto vlevo nahoře: Michaela Karásek Čejková. Foto vpravo nahoře a dole: LEXXUS NORTONNa Vinohrady jsem přestěhovala všechen nábytek, který jsem měla i na Malé Straně. Postupně jsem pak zjišťovala, co v novém prostoru funguje a co ne. Některé věci jsem nechala jít jinou cestou, jiné si mě naopak našly. Měla jsem také obsáhlý seznam s různými kousky nábytku, které jsem si do nového bytu přála pořídit. Časem jsem ale u většiny z nich zjistila, že se sem buď nebudou hodit nebo se kvůli svým rozměrům nevejdou.
Ano, je to tak. Láska k vintage si mě našla během dospívání. Nejdříve jsem sledovala různé módní blogy, pak přišla láska k second hand designerskému oblečení. Odtud to byl jen krůček k vintage nábytku. Jeho výhodou oproti novým věcem je jejich často vysoká kvalita provedení a vizuální krása, kterou prověřil čas. Jak vidíte, netíhnu k jednomu období, a tak je můj byt zařízený poměrně eklekticky. Rozhodně to není ale jeho konečná tvář. Stejně jako se měním já, potřebuji, aby se proměňovalo i prostředí, ve kterém trávím nejvíce času.
Určitě vintage zrcadlo Lipstick Mirror navržené v roce 1970 francouzským designérem Rogerem Lecalem. Snila jsem o něm hodně dlouho, a ještě delší dobu jsem jej hledala. Nakonec se mi jej podařilo objevit v jednom bazaru. Miluji jeho neobyčejnou siluetu i to, jak skvěle v interiéru vypadá. Navíc jsem jej nakonec dostala jako narozeninový dárek.
Obrazy i světelný objekt jsou od malíře, tatéra a vizuálního umělce Davida Čápa. Původně jsem do interiéru plánovala obrazy v neutrálnějších barvách, proto jsem se rozhodla pro obraz a světelný objekt, které visí v kuchyni a jídelním koutě. Červený obraz, který našel své místo v ložnici, mě bavil od první chvíle a tak dostaly prostor i trochu nečekané barvy.
Obliba vintage kousků a umění je patrná také v kuchyni propojené s jídelní částí. Foto: LEXXUS NORTON.Musím přiznat, že můj wishlist je opravdu dlouhý. Moc bych si přála stolky Gatti navržené italským designérem Mariem Bellinim. Skvěle by se hodily ke stolku Componibili od Kartell, který mám v ložnici. Dalším mým vysněným kouskem pro tento byt je funkcionalistický lustr.
Největší plus vidím v tom, jak je světlý, pro mě dostatečně prostorný a že mi připomíná pařížské byty. Samozřejmě, je zde toho spousta, co bych chtěla změnit. Přece jen je to starší byt. Není ale můj, jsem tu v pronájmu, a tak se do ničeho velkého ani pouštět nemůžu. Dělám si ale poznámky a až jednou budu řešit vlastní bydlení, vrátím se k nim. Právě v tom vidím jednu z výhod bydlení v pronajatých bytech. Dovoluje mi to experimentovat a zjišťovat, co mi vyhovuje a co naopak vůbec. Až budu mít vlastní byt, můžu pak všechny ty poznatky vzít a vytvořit si domov, který mi bude naprosto vyhovovat.
